Ex Machina

Genderová šachová partie pro čtyři hráče. S odstupem osmi let od premiéry a v kontextu dalších dvou Garlandových filmů se "Ex Machina" ukazuje nejen jako zářný autorský debut, ale také jako prokletí. Režisér a scenárista v jedné osobě byl na základě tohoto filmu neadekvátně zaškatulkován v rámci sci-fi, potažmo fantastických žánrů. Jenže stejně jako v jeho nadcházejících filmech představuje žánr jen stylistický rámec pro úvahy nikoli vědeckofantastické, nýbrž mezilidské a vztahové. Umělá inteligence Garlanda fascinuje především jako pole zrcadlící genderová témata, především ve smyslu vědomě i nevědomě stylizovaného vystupování, ale také pozorování, přejímání a využívání rolí či kódů, které ač jsou v jádru umělé a nepřirozené, respektive nejsou vlastní našim unikátním osobnostem, zakládají většinu lidských interakcí. Současně "Ex Machina" pojednává o objektivizaci žen a o tom, do jaké míry při mezilidské interakci opačných pohlaví vnímáme reálnou osobnost na druhé straně, nebo naopak si na ni jen projektujeme genderové kódy a mřížky. Vlastně pak ani nepřekvapí, že film na jedné straně nadšeně přijímají geeci, kteří se vidí jako Nathan, byť jsou spíš Caleb, zatímco na druhé mu, na základě v principu stejně omezeného a zaslepeného výkladu, někteří paradoxně vytýkají sexismus či onu objektivizaci. (28.07.2022)

Presne toto! Typ filmu, ktorý ma naozaj baví, keď mám na mysli sci-fi. Film, ktorý vás prinúti premýšľať nad tým, či by sme mali aj naďalej snažiť postupovať ešte viac v smere umelej inteligencie. Nie sme už dosť chytrý, so všetkým, čo máme? Naozaj potrebujeme umelej inteligencie ku všetkému, čo by malo výsostne patriť ľudskému faktoru? Príbeh Ex Machina môže byť futuristický, ale možno nie tak vzdialene, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Všetci aktéri boli vo svojich rolách bezchybní, réžia brilantne vygradovaná, pointy a atmosféra mrazivá. Pri filme, ktorý sa nakrúcal na rovnakom mieste po celú dobu, saurčite nebudete nudiť ani sekundu. 85%. (25.12.2016)

Při sledování jsem si vybavil TED talk s Sherry Turkle o tom, že čekáme víc od technologií, než sami od sebe a ExMachina tuhle myšlenku jen podtrhuje a rozvíjí až za hranice představitelného. Organické, minimalistické a svěží hřiště pro tři a ½ herce, které bere dech a dráždí (nejenom) nervové spoje v mozku. Parametry to sice skutečně má jako epizoda Black Mirror, ale takhle chytrý celovečerák tady nebyl snad od Source Code. (17.05.2015)

Bývám poměrně obezřetný vůči ženám živým, mrtvým i uměle inteligentním, ale přesto žádné z nich nečiní nejmenší problém udělat ze mne užitečného idiota. V tom jsem s Calebem soucítil. Co jsem však nepochopil, bylo jeho nadšení z toho, že ho ředitel zeměkoule pozval na konec světa, aby si spolu dali pivko. Naštěstí ředitel nebyl až tak geniální, jak se tvářil, Caleb nebyl až tak nadržený, jak se tvářil, holky byly daleko živější, než se tvářily a tak tento experiment nebyl až tak strojově nudný, jak se chvílemi tvářil. (30.06.2015)

Jde o jeden z těch velmi chytrých hard science fiction filmů, které diváka nezahltí nepochopitelnými informacemi a neunudí ho nezáživným dějem. Naopak je jeho sledování velice provokativním zážitkem, který mě nejednou donutil k zamyšlení. Na EX MACHINA jsem se nehorázně těšil, jde o režijní debut Alexe Garlanda, který stojí za několika výbornými science fiction scénáři (SUNSHINE, 28 DNÍ POTÉ) a pod scénář se samozřejmě podepsal i nyní. Už od začátku jsem tudíž věděl, že jeho režijní prvotina bude nacpána chytrou originalitou. Ze zobrazených technologií mi přecházela hlava kolem. Všechno bylo do detailu vybroušené nejen na pohled, ale také na poslech. Vynikající dialogy mi připomněly tolik odlišného a přesto tolik podobného POZEMŠŤANA. Dialogy jsou navíc naprosto uvěřitelné a nesmrdí šustěním papíru. Tím si u mě EX MACHINA získala malé plus. Navíc ten perfektní konec. (19.02.2016)